24.09.2010 20:15:24
Nissan měl na počátku minulého desetiletí v nabídce malých vozů jen zastaralou hranatou Micru, která musela být nahrazena novým modelem. Na pařížském autosalonu byl na podzim roku 1992 představen nástupce se stejným názvem. Moderním řešením vnitřního prostoru i hnacího ústrojí si získal nejprve novináře. Micra byla oceněna titulem Auto roku 1993 v Japonsku i v Evropě. Evropský titul byl o to cennější, že Nissan se stal první japonskou automobilkou, která sebrala prestižní ocenění evropským značkám.
Design Micry na svého předchůdce prakticky v ničem nenavazuje. Inspirací při návrhu Micry byl jednoznačně legendární britský Mini se svými koly v rozích karosérie, jednoduchými účelnými tvary a charakteristickými zadními svítilnami. Právě pohled zezadu je nejblíže originálu Mini. V roce 1993 přirozeně o nástupci Mini nebylo vůbec nic známo a tak ve Velké Británii, kde se Micra pro Evropu vyrábí, měl automobil na úspěch zaděláno.
Baculaté tvary Micry si získaly mnoho žen a mladých párů, pro které byla Micra prvním vozidlem vůbec. To platilo přirozeně zejména na západ od našich hranic. Relativně chudá nabídka motorů i karosérií musela vstupnímu modelu Nissanu v Evropě stačit. Tří nebo pětidveřový kompaktní hatchback s vnějšími rozměry 3720 x 1585 x 1440 mm, byl předurčen zejména pro jízdu ve městě. K pohonu malého Nissanu sloužil buď základní agregát 1.0 l nebo větší 1.3 l. Už v roce 1993 byl základní čtyřválcový motor malého městského vozu vybaven čtyřventilovým rozvodem. V posledních letech se do světa malých vozů s nejmenšími motory derou spíše tříválce, ale Nissan se nebál vyšší ceny čtyřválce a tak zákazníci mohli jezdit i v základních verzích Micry poměrně svižně, úsporně a současně doprovázeni klasickou (a u tohoto vozu příjemnou) zvukovou kulisou. Celohliníkový litrový agregát dosahoval výkonu 40 kW, což byla hodnota podobná výkonům tehdejších čtyřválců Škodovky. „Objem ničím nenahradíš“ a tak budeme-li pokračovat ve srovnání s jedna trojkou z Boleslavi, schází Micře papírově nějaký ten newtonmetr točivého momentu. Maximum 79 Nm bylo umístěno do 4000 ot./min, ale nízká pohotovostní hmotnost (kolem 800 kg dle výbavy) tento handikep smazala. My jsme v našem testu jezdili s Microu za 6 litrů na 100 km, ale mimo město lze dosáhnout i nižších hodnot. Teprve na delších výletech se projeví nevýhoda malého auta a malého motoru. Dynamika jízdy hodně závisí na aktuální zatížení vozidla a i v tom lepším případě trvá zrychlení na 100 km/h přes 16 s. Při předjíždění je potřeba každý manévr dvakrát promyslet. Podíváte-li se však na konkurenci (Micra snese srovnání v tomto směru i se současnou produkcí), není to na vstupní model vůbec špatná hodnota. V nejpoužívanějším otáčkovém rozsahu do 4000 ot./min je motor dobře odhlučněn. Celkově lze nejmenší agregát doporučit, protože subjektivně vnímaný rozdíl mezi motory 1.0 a 1.3 není tak velký jako objektivní rozdíly v hodnotách jednotlivých parametrů. Šestnáctiventilová jedna trojka má výkon 55 kW a rozjede Micru na 100 km/h za 12 s. Největší rychlost vozů činí 150 km/h resp. 170 km/h u silnější verze. Po jednom z lehkých faceliftů se v roce 1998 objevil pod kapotou také vznětový motor 1.5 l (42 kW), který pocházel z dílny Peugeotu. Tato verze byla výrazně dražší než benzínové agregáty a tak se prvnímu majiteli vyplatila jen výjimečně. Ve srovnání s tichým chodem zážehových čtyřválců Nissanu je diesel neustále výrazně slyšet, ale komu vedlejší projevy dieselového agregátu nevadí, bude jezdit pod 5 l nafty na 100 km.
Klasická 5 stupňová převodovka mohla být nahrazena bezestupňovou převodovkou s plynule měnitelným převodem N-CVT, která umí lépe využít charakteristiku motoru. Jízda s touto variantou s sebou nese charakteristický zvuk tohoto automatu a potenciální nebezpečí závady na neobvyklém převodném ústrojí.
Uvnitř Micry je přirozeně množství plastů, které se již moc nenosí. Design však ani dnes neuráží. Jednoduchá kaplička před řidičem a ještě jednodušší výplně dveří, bez náznaku výraznějšího tvarování - i to je cesta jak ušetřit na nákladech. Pohodlně se odvezou čtyři cestující, nouzově se vejde i pátý. Problém bude zřejmě se zavazadly, protože prostor pro posádku byl upřednostněn při rozdělování obestavěného prostoru. Zavazadelník má v této třídě podprůměrný objem 206 l, který lze naštěstí snadno zvětšit sklopením sedadel až na 960 l. Z bohatě proskleného interiéru je výborně vidět všemi směry.
Jízdní vlastnosti Micry zaslouží jen chválu. Podvozek malého lehkého automobilu s krátkým rozvorem má obtížnou úlohu, ale přední náprava McPherson a víceprvková zadní náprava zvládaly Micru bezpečně a pohodlně přenést přes většinu nástrah vozovek. Jedním z mála slabých míst Micry jsou brzdy. Ty přední se velmi rychle opotřebí a při koupi ojetiny je dobré stav brzdového systému a brzdný účinek vašeho exempláře důkladně prověřit. Řízení nejslabší verze postrádá posilovač, ale i tak lze s lehkou Microu jezdit bezpečně a relativně snadno parkovat. Absenci posilovače si nejvíce uvědomíte právě při prvním otočení volantem a člověk si pak rychle zvykne.
Konstrukční stáří vozu (vyráběl se s menšími změnami téměř 10 let) se projevilo na pasivní bezpečnosti. Nissan Micra získal v testu Euro NCAP v letech 1997 a 2000 jen dvě hvězdičky při testech čelního a bočního nárazu. Pokud by ale došlo k některým malým vylepšením mohl by se tento vůz zařadit do tříhvězdičkové kategorie.
Ojetou Micru lze s klidem doporučit i díky její nadprůměrné spolehlivosti. Ve statistikách TÜV se Micra pohybuje výhradně v horní polovině žebříčku hodnocených vozů a to včetně kategorie 10-11 letých exemplářů kde obsadila 20. místo jen s 20% vadných vozů (tuto věkovou kategorii uzavírá Škoda Favorit se 44 % vadných vozů). V celkem běžné kategorii 4-5 letých vozů je Micra na 30. místě se 7,6 % vadných aut.
Za 250 tisíc Kč bylo možno před několika lety koupit konstrukčně starší Felicie, které ale vypadaly dospěleji než městská Micra a tak to tento Nissan neměl u nás vůbec snadné. Zákazníci, kteří Micru zakoupili, získali často spolehlivého rodinného miláčka, kterému se dávají jména a speciálně pro ženy je loučení s baculatou a často červenou Microu velmi obtížné.
Přednosti:
•prostorný interiér
•nízká cena
•dobré dílenské zpracování
•vysoká spolehlivost
•nízká spotřeba paliva
•velmi dobré jízdní vlastnosti
Nedostatky:
•absence posilovače u základní verze
•hlučnost ve voze při vyšších rychlostech
•chudá nabídka motorů
•malý zavazadlový prostor
Nejčastější závady:
•opotřebené brzdové obložení, kotouče, koroze brzdového systému
•úniky oleje
•propálená těsnění hlavy válců
•uvolněné klínové řemeny
•neklidný chod motoru vlivem vlhkosti v zapalovací soustavě
zdroj: Internet
Design Micry na svého předchůdce prakticky v ničem nenavazuje. Inspirací při návrhu Micry byl jednoznačně legendární britský Mini se svými koly v rozích karosérie, jednoduchými účelnými tvary a charakteristickými zadními svítilnami. Právě pohled zezadu je nejblíže originálu Mini. V roce 1993 přirozeně o nástupci Mini nebylo vůbec nic známo a tak ve Velké Británii, kde se Micra pro Evropu vyrábí, měl automobil na úspěch zaděláno.
Baculaté tvary Micry si získaly mnoho žen a mladých párů, pro které byla Micra prvním vozidlem vůbec. To platilo přirozeně zejména na západ od našich hranic. Relativně chudá nabídka motorů i karosérií musela vstupnímu modelu Nissanu v Evropě stačit. Tří nebo pětidveřový kompaktní hatchback s vnějšími rozměry 3720 x 1585 x 1440 mm, byl předurčen zejména pro jízdu ve městě. K pohonu malého Nissanu sloužil buď základní agregát 1.0 l nebo větší 1.3 l. Už v roce 1993 byl základní čtyřválcový motor malého městského vozu vybaven čtyřventilovým rozvodem. V posledních letech se do světa malých vozů s nejmenšími motory derou spíše tříválce, ale Nissan se nebál vyšší ceny čtyřválce a tak zákazníci mohli jezdit i v základních verzích Micry poměrně svižně, úsporně a současně doprovázeni klasickou (a u tohoto vozu příjemnou) zvukovou kulisou. Celohliníkový litrový agregát dosahoval výkonu 40 kW, což byla hodnota podobná výkonům tehdejších čtyřválců Škodovky. „Objem ničím nenahradíš“ a tak budeme-li pokračovat ve srovnání s jedna trojkou z Boleslavi, schází Micře papírově nějaký ten newtonmetr točivého momentu. Maximum 79 Nm bylo umístěno do 4000 ot./min, ale nízká pohotovostní hmotnost (kolem 800 kg dle výbavy) tento handikep smazala. My jsme v našem testu jezdili s Microu za 6 litrů na 100 km, ale mimo město lze dosáhnout i nižších hodnot. Teprve na delších výletech se projeví nevýhoda malého auta a malého motoru. Dynamika jízdy hodně závisí na aktuální zatížení vozidla a i v tom lepším případě trvá zrychlení na 100 km/h přes 16 s. Při předjíždění je potřeba každý manévr dvakrát promyslet. Podíváte-li se však na konkurenci (Micra snese srovnání v tomto směru i se současnou produkcí), není to na vstupní model vůbec špatná hodnota. V nejpoužívanějším otáčkovém rozsahu do 4000 ot./min je motor dobře odhlučněn. Celkově lze nejmenší agregát doporučit, protože subjektivně vnímaný rozdíl mezi motory 1.0 a 1.3 není tak velký jako objektivní rozdíly v hodnotách jednotlivých parametrů. Šestnáctiventilová jedna trojka má výkon 55 kW a rozjede Micru na 100 km/h za 12 s. Největší rychlost vozů činí 150 km/h resp. 170 km/h u silnější verze. Po jednom z lehkých faceliftů se v roce 1998 objevil pod kapotou také vznětový motor 1.5 l (42 kW), který pocházel z dílny Peugeotu. Tato verze byla výrazně dražší než benzínové agregáty a tak se prvnímu majiteli vyplatila jen výjimečně. Ve srovnání s tichým chodem zážehových čtyřválců Nissanu je diesel neustále výrazně slyšet, ale komu vedlejší projevy dieselového agregátu nevadí, bude jezdit pod 5 l nafty na 100 km.
Klasická 5 stupňová převodovka mohla být nahrazena bezestupňovou převodovkou s plynule měnitelným převodem N-CVT, která umí lépe využít charakteristiku motoru. Jízda s touto variantou s sebou nese charakteristický zvuk tohoto automatu a potenciální nebezpečí závady na neobvyklém převodném ústrojí.
Uvnitř Micry je přirozeně množství plastů, které se již moc nenosí. Design však ani dnes neuráží. Jednoduchá kaplička před řidičem a ještě jednodušší výplně dveří, bez náznaku výraznějšího tvarování - i to je cesta jak ušetřit na nákladech. Pohodlně se odvezou čtyři cestující, nouzově se vejde i pátý. Problém bude zřejmě se zavazadly, protože prostor pro posádku byl upřednostněn při rozdělování obestavěného prostoru. Zavazadelník má v této třídě podprůměrný objem 206 l, který lze naštěstí snadno zvětšit sklopením sedadel až na 960 l. Z bohatě proskleného interiéru je výborně vidět všemi směry.
Jízdní vlastnosti Micry zaslouží jen chválu. Podvozek malého lehkého automobilu s krátkým rozvorem má obtížnou úlohu, ale přední náprava McPherson a víceprvková zadní náprava zvládaly Micru bezpečně a pohodlně přenést přes většinu nástrah vozovek. Jedním z mála slabých míst Micry jsou brzdy. Ty přední se velmi rychle opotřebí a při koupi ojetiny je dobré stav brzdového systému a brzdný účinek vašeho exempláře důkladně prověřit. Řízení nejslabší verze postrádá posilovač, ale i tak lze s lehkou Microu jezdit bezpečně a relativně snadno parkovat. Absenci posilovače si nejvíce uvědomíte právě při prvním otočení volantem a člověk si pak rychle zvykne.
Konstrukční stáří vozu (vyráběl se s menšími změnami téměř 10 let) se projevilo na pasivní bezpečnosti. Nissan Micra získal v testu Euro NCAP v letech 1997 a 2000 jen dvě hvězdičky při testech čelního a bočního nárazu. Pokud by ale došlo k některým malým vylepšením mohl by se tento vůz zařadit do tříhvězdičkové kategorie.
Ojetou Micru lze s klidem doporučit i díky její nadprůměrné spolehlivosti. Ve statistikách TÜV se Micra pohybuje výhradně v horní polovině žebříčku hodnocených vozů a to včetně kategorie 10-11 letých exemplářů kde obsadila 20. místo jen s 20% vadných vozů (tuto věkovou kategorii uzavírá Škoda Favorit se 44 % vadných vozů). V celkem běžné kategorii 4-5 letých vozů je Micra na 30. místě se 7,6 % vadných aut.
Za 250 tisíc Kč bylo možno před několika lety koupit konstrukčně starší Felicie, které ale vypadaly dospěleji než městská Micra a tak to tento Nissan neměl u nás vůbec snadné. Zákazníci, kteří Micru zakoupili, získali často spolehlivého rodinného miláčka, kterému se dávají jména a speciálně pro ženy je loučení s baculatou a často červenou Microu velmi obtížné.
Přednosti:
•prostorný interiér
•nízká cena
•dobré dílenské zpracování
•vysoká spolehlivost
•nízká spotřeba paliva
•velmi dobré jízdní vlastnosti
Nedostatky:
•absence posilovače u základní verze
•hlučnost ve voze při vyšších rychlostech
•chudá nabídka motorů
•malý zavazadlový prostor
Nejčastější závady:
•opotřebené brzdové obložení, kotouče, koroze brzdového systému
•úniky oleje
•propálená těsnění hlavy válců
•uvolněné klínové řemeny
•neklidný chod motoru vlivem vlhkosti v zapalovací soustavě
zdroj: Internet
