26.09.2010 13:42:28
Murano není zrovna nováček, pár let se už po našich
silnicích prohání. Nutno ovšem říct, že ho příliš často nepotkáte, roční prodeje se pohybují maximálně v desítkách kusů. Přitom je to (omlouvám se, že to prozradím hned na začátku) vcelku povedené a sympatické auto. Tak jak je to možné?
Dostaneme se k tomu postupně. Zaprvé je nutné říct, že i po těch pár letech na trhu Murano rozhodně neztratilo přitažlivost. Vím, každý hodnotí estetické stránky jinak a mě osobně
by upřímně řečeno potěšilo trochu míň chromu na přídi, ale nelze popřít, že Murano budí dostatečnou pozornost – a většinou celkem pozitivní.
Za zdařilým exteriérem ovšem nezaostává ani vnitřní prostor. Prvním dojmem po nastoupení je vzdušnost a prostornost. Sedačky jsou dimenzované vskutku „americky“ a světlá palubní deska moderních (místy až futuristických) tvarů s velkou odkládací policí pod skloněným čelním sklem vám dodá pocit, že máte dost místa i na tancování. Praktičnost zmíněné police se sice dá zpochybnit – cokoli na ní položíte, může se nepříjemně odrážet v čelním skle – ale coby útulný prvek svůj účel plní.
Oranžově podsvícené přístroje ve vykonzolované kapličce jsou také moderní a dobře čitelné, na vrcholu středové konzoly přibyla obrazovka navigačního DVD
systému. Ve středovém tunelu najdete několik praktických zavíracích schránek. Američtí zákazníci si na to potrpí, protože jsou zvyklí v autě bydlet. Je zkrátka znát, že Murano je na americký trh hodně zaměřené.
Možná někdy až k vlastní škodě. Jsem si jistý, že kdyby se nabízela i dieselová verze, prodeje v Evropě by se zněkolikanásobily. V žádném případě netvrdím, že je vidlicový šestiválec o objemu 3,5 litru špatný, naopak! Svým zvukovým projevem se řadí k tomu nejlepšímu, co je v téhle třídě k mání a sametový zátah, zejména ve spojení s bezestupňovou převodovkou CVT, tomuto typu vozu víc než bohatě stačí.
Přestože je Murano stavěné spíš na pohodovou jízdu
a jeho pohodlný podvozek vás v zatáčkách rozhodně nebude pobízet k atakování hranice přilnavosti, motor
dovolí i mírně dynamičtější jízdu, takže například předjíždění je bez problémů. Potíž je v tom, že nic není zadarmo. 1870 kg těžký crossover není žádné pírko a benzínový šestiválec si za své služby neváhá naúčtovat pořádnou odměnu. I při běžné jízdě není výjimkou spotřeba kolem čtrnácti litrů. Jakmile na to začnete šlapat, stoupne ještě klidně o čtyři, pět litrů výš. Při razantnějším zacházení v městském provozu pak snadno přeskočí dvacetilitrovou hranici. Pokud máte nutkání řešit spotřebu, Murano zkrátka není pro vás.
Na druhou stranu, převodovka si zaslouží pochvalu. Jednotka s plynule měnitelným převodem má sice předprogramované „stupně“, které může řidič volit manuálně, ale podle mě je to nesmysl. Nejlepší je dělat elektroniku, ať si poradí
sama. Musíte si sice zvyknout na zvláštní pocit, když auto nasadí rovnoměrné otáčky a přitom plynule zrychluje, ale pro pohodlnou jízdu je to naprosto ideální záležitost.
Když už jsem se zmínil o podvozku – Murano je typickým zástupcem kategorie Crossover, což se dá přeložit také jako „ani kočka, ani pes“. Že to není běžný kombík, vidíte na první pohled, ale že to není ani žádný teréňák, to zjistíte až při pohledu pod nárazník. Světlá výška není zázračná a nejnižším bodem podvozku je výfukový tlumič. Při pokusu o razantnější průjezd vykotlanou polňačkou by se vám snadno mohlo stát, že byste ho nechali v prachu cesty.
V běžném provozu jsou poháněná pouze přední kola, zadní se připojují buď automaticky v případě potřeby, nebo pomocí tlačítka u řidiče. Přilnavost podvozku je velmi slušná, dokud jedete po kvalitním asfaltu. Jakmile se pod koly objeví hrboly, výmoly, nebo roleta, razantnější průjezdy zatáčkou nelze doporučit. Auto totiž začne nadskakovat a přilnavost je ta tam. Ne, že by to bylo nebezpečné, ale je to dost nepohodlné a nepříjemné.
Ani v kategorii praktičnosti se Murano s pravými off-roady nemůže srovnávat. Zavazadlový prostor v zaoblené zádi má velmi vysokou podlahu a objem 438 litrů. I v některých hatchbacích je víc místa.
Nešetřilo se ovšem na výbavě. Ano, Murano stojí 1 409 000 Kč, což není zrovna nejnižší základní cena – jenže ona už se o moc nezvýší. V základní
výbavě je totiž všechno, včetně navigace s barevnou obrazovkou a parkovací kamerou
, velmi dobrého audiosystému Bose, osmnáctipalcových kol, koženého interiéru
, elektricky posuvných pedálů
, bi-xenonových světlometů, automatické klimatizace a všech dalších prvků luxusní výbavy, které byste čekali. Připlatit si můžete jen 22 tisíc za metalický lak. Alternativně se můžete rozhodnout pro „podnikatelskou“ verzi N1, která začíná na 1 205 382 Kč bez daně.
Murano není levné auto a není ani úplně bez chybiček. Na celosvětovém trhu (a zvlášť na tom americkém) se ale prodává po desítkách tisíc. Jeho individualistický design zkrátka táhne. Teď ještě nějakou tu dieselovou verzi, Nissane.
zdroj: Internet
silnicích prohání. Nutno ovšem říct, že ho příliš často nepotkáte, roční prodeje se pohybují maximálně v desítkách kusů. Přitom je to (omlouvám se, že to prozradím hned na začátku) vcelku povedené a sympatické auto. Tak jak je to možné?
Dostaneme se k tomu postupně. Zaprvé je nutné říct, že i po těch pár letech na trhu Murano rozhodně neztratilo přitažlivost. Vím, každý hodnotí estetické stránky jinak a mě osobně
by upřímně řečeno potěšilo trochu míň chromu na přídi, ale nelze popřít, že Murano budí dostatečnou pozornost – a většinou celkem pozitivní.
Za zdařilým exteriérem ovšem nezaostává ani vnitřní prostor. Prvním dojmem po nastoupení je vzdušnost a prostornost. Sedačky jsou dimenzované vskutku „americky“ a světlá palubní deska moderních (místy až futuristických) tvarů s velkou odkládací policí pod skloněným čelním sklem vám dodá pocit, že máte dost místa i na tancování. Praktičnost zmíněné police se sice dá zpochybnit – cokoli na ní položíte, může se nepříjemně odrážet v čelním skle – ale coby útulný prvek svůj účel plní.
Oranžově podsvícené přístroje ve vykonzolované kapličce jsou také moderní a dobře čitelné, na vrcholu středové konzoly přibyla obrazovka navigačního DVD
systému. Ve středovém tunelu najdete několik praktických zavíracích schránek. Američtí zákazníci si na to potrpí, protože jsou zvyklí v autě bydlet. Je zkrátka znát, že Murano je na americký trh hodně zaměřené.
Možná někdy až k vlastní škodě. Jsem si jistý, že kdyby se nabízela i dieselová verze, prodeje v Evropě by se zněkolikanásobily. V žádném případě netvrdím, že je vidlicový šestiválec o objemu 3,5 litru špatný, naopak! Svým zvukovým projevem se řadí k tomu nejlepšímu, co je v téhle třídě k mání a sametový zátah, zejména ve spojení s bezestupňovou převodovkou CVT, tomuto typu vozu víc než bohatě stačí.
Přestože je Murano stavěné spíš na pohodovou jízdu
a jeho pohodlný podvozek vás v zatáčkách rozhodně nebude pobízet k atakování hranice přilnavosti, motor
dovolí i mírně dynamičtější jízdu, takže například předjíždění je bez problémů. Potíž je v tom, že nic není zadarmo. 1870 kg těžký crossover není žádné pírko a benzínový šestiválec si za své služby neváhá naúčtovat pořádnou odměnu. I při běžné jízdě není výjimkou spotřeba kolem čtrnácti litrů. Jakmile na to začnete šlapat, stoupne ještě klidně o čtyři, pět litrů výš. Při razantnějším zacházení v městském provozu pak snadno přeskočí dvacetilitrovou hranici. Pokud máte nutkání řešit spotřebu, Murano zkrátka není pro vás.
Na druhou stranu, převodovka si zaslouží pochvalu. Jednotka s plynule měnitelným převodem má sice předprogramované „stupně“, které může řidič volit manuálně, ale podle mě je to nesmysl. Nejlepší je dělat elektroniku, ať si poradí
sama. Musíte si sice zvyknout na zvláštní pocit, když auto nasadí rovnoměrné otáčky a přitom plynule zrychluje, ale pro pohodlnou jízdu je to naprosto ideální záležitost.
Když už jsem se zmínil o podvozku – Murano je typickým zástupcem kategorie Crossover, což se dá přeložit také jako „ani kočka, ani pes“. Že to není běžný kombík, vidíte na první pohled, ale že to není ani žádný teréňák, to zjistíte až při pohledu pod nárazník. Světlá výška není zázračná a nejnižším bodem podvozku je výfukový tlumič. Při pokusu o razantnější průjezd vykotlanou polňačkou by se vám snadno mohlo stát, že byste ho nechali v prachu cesty.
V běžném provozu jsou poháněná pouze přední kola, zadní se připojují buď automaticky v případě potřeby, nebo pomocí tlačítka u řidiče. Přilnavost podvozku je velmi slušná, dokud jedete po kvalitním asfaltu. Jakmile se pod koly objeví hrboly, výmoly, nebo roleta, razantnější průjezdy zatáčkou nelze doporučit. Auto totiž začne nadskakovat a přilnavost je ta tam. Ne, že by to bylo nebezpečné, ale je to dost nepohodlné a nepříjemné.
Ani v kategorii praktičnosti se Murano s pravými off-roady nemůže srovnávat. Zavazadlový prostor v zaoblené zádi má velmi vysokou podlahu a objem 438 litrů. I v některých hatchbacích je víc místa.
Nešetřilo se ovšem na výbavě. Ano, Murano stojí 1 409 000 Kč, což není zrovna nejnižší základní cena – jenže ona už se o moc nezvýší. V základní
výbavě je totiž všechno, včetně navigace s barevnou obrazovkou a parkovací kamerou
, velmi dobrého audiosystému Bose, osmnáctipalcových kol, koženého interiéru
, elektricky posuvných pedálů
, bi-xenonových světlometů, automatické klimatizace a všech dalších prvků luxusní výbavy, které byste čekali. Připlatit si můžete jen 22 tisíc za metalický lak. Alternativně se můžete rozhodnout pro „podnikatelskou“ verzi N1, která začíná na 1 205 382 Kč bez daně.
Murano není levné auto a není ani úplně bez chybiček. Na celosvětovém trhu (a zvlášť na tom americkém) se ale prodává po desítkách tisíc. Jeho individualistický design zkrátka táhne. Teď ještě nějakou tu dieselovou verzi, Nissane.
zdroj: Internet
